Článek ze dne 31.5.2011

Vyklizení pronajaté nemovitosti a svépomoc

Pronajmout nemovitost a mít tak možnost přilepšit si do svého rozpočtu, to je asi velmi lákavá představa. Ale jako se vším, i s pronájmem nemovitosti jsou spojené problémy, zejména pokud nájemce po skončení nájmu odmítá pronajatou nemovitost opustit. Soudní řízení jsou zdlouhavá a tak každého napadne, proč si nepomoci sám. Podívejme se proto na tzv. svépomoc, která je zakotvena v § 6 občanského zákoníku.

Svépomoc je v určitých případech zákonem povolena. Jak občanský zákoník říká: „Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit“.

Tato věta obsahuje hned několik podmínek, za kterých je možno tuto tzv. svépomoc použít:
1. musí hrozit zásah do práva
2. který hrozí bezprostředně
3. a je neoprávněný
4. zasáhnout může ten, kdo je ohrožen
5. přitom musí zasáhnout přiměřeným způsobem a zásah sám odvrátit

K této problematice je možno v judikatuře najít několik rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Jedním z nich je rozhodnutí ze dne 21. 02. 2006, sp. zn. 25Cdo 2696/2004 nebo také rozhodnutí ze dne 06. 09. 2007, sp. zn. 25Cdo 365/2006. Obě rozhodnutí se týkají případu, kdy pronajímatel vyklidil prostory, a to ještě v době, kdy stále probíhalo soudní řízení o vyklizení, a nepočkal na pravomocné rozhodnutí soudu.

Jak z rozhodnut vyplývá, jednalo se o vyklizení nebo odborně řečeno odstranění protiprávního stavu, který již určitou dobu trval. Tady se soud vyslovil, že takové svémocné vyklizení není dovolené a vynutit obnovení právního stavu může jedině soud. Podle soudu měl pronajímatel postupovat formou občanskoprávního sporu a následného výkonu rozhodnutí.

Jak soud uvedl: „Obecně platí, že ochrana subjektivních občanských práv přísluší zásadně povolaným státním orgánům, zejména soudům. Jestliže je třeba dosáhnout vyklizení bytu podle soudního rozhodnutí, zákon stanoví postup v ust. § 339 a násl. o.s.ř. v rámci soudního výkonu rozhodnutí…. V moderním právu je svépomoc jako forma ochrany subjektivních práv omezena jen na zcela nezbytnou míru…. svépomoc je možná tam, kde se nelze účinně dovolat pomoci moci veřejné….. je dovolena jen v případě bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjektivního práva, nepřipadá však do úvahy při pokojném, byť protiprávním stavu, který již určitou dobu trvá.“

V obou výše uvedených případech při soudním řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni hrozil takový bezprostřední zásah do jejích práv, který by jí neumožňoval výkon rozhodnutí v souladu s ust. § 339 a násl. o.s.ř.

V praxi se často setkáváme s případy, kdy se pronajímatel a nájemce v nájemní smlouvě dohodnou, že pronajímatel je oprávněn nájemce z nemovitosti vystěhovat sám na náklady nájemce a nájemce k tomu udělí svůj výslovný souhlas a podepíše plnou moc. Je však otázka, jestli takový postup stále ještě můžeme nazývat svépomocí. Stejně tak se můžeme setkat s případy, kdy k vyklizení „svépomocí“ dochází z důvodu odvrácení hrozící škody na předmětu pronájmu, ale i tady je diskutabilní, zda se stále ještě jedná o svépomoc nebo o institut odvracení hrozící škody podle § 417 odst. 1 občanského zákoníku.