Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 7 Tdo 289/2003, ze dne 13.3.2003

Trestný čin poškozování věřitele

Z výše uvedeného usnesení z roku 2003, které v celém znění naleznete na stránkách Nejvyššího soudu ČR, uvádíme pouze heslovitě některé podstatné pasáže. Jak z usnesení vyplývá, zcizením nemovitostí, zajištěných zástavním právem, nedojde bez dalšího ke splnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele. Zřízení dalších věcných břemen, může být za určitých okolnosti poškozením majetku ve smyslu § 256 odst. 1 písm. a) tr.zák.

Jednalo se o případ, kdy fyzická osoba darovala svým potomkům nemovitosti, které ale zatížila dvěma věcnými břemeny. Předtím tyto nemovitosti dala do zástavy, aby obdržela hypoteční úvěr a zavázala se nezatěžovat je ve prospěch třetích osob a nepřevádět bez souhlasu banky, která úvěr poskytla. Úvěr pak přestala splácet.

Jak z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR vyplývá, trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. se dopustí, kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku, a způsobí tímto činem značnou škodu.

Podstatou trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. je primárně poškozovací jednání ve vztahu k majetku. Dlužník zmaří uspokojení svého věřitele tím, že některou z uvedených forem jednání vůči svému majetku (zničí, poškodí, zatají, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku) způsobí stav, kdy věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky.
 

Poškozování vlastního věřitele některou z forem jednání, jak jsou vymezeny v § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák., představuje reálné zmenšení rozsahu majetku dlužníka o ty majetkové hodnoty, jimiž by bylo možné dosáhnout uspokojení pohledávky věřitele.
 

Zcizení (relevantně ve smyslu § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák.) spočívá v tom, že pachatel převede svůj majetek nebo jeho část na jinou osobu, např. prodejem s následným utracením získaných peněz, darováním apod. Jde tedy o úkon, jímž dlužník za zcizenou majetkovou hodnotu nezíská do majetku použitelného k uspokojení věřitele odpovídající protihodnotu vhodnou k uspokojení věřitele.
 

Zástavní právo má funkci nejen zajišťovací, nutí-li dlužníka splnit dluh, ale i funkci uhrazovací, poněvadž zástavnímu věřiteli poskytuje pro případ nesplnění zajištěné splatné pohledávky podpůrný zdroj k jejímu uspokojení.
Věcná břemena (§ 151n obč. zák.) jsou jednou z forem omezení vlastníka nemovité věci ve prospěch určité oprávněné osoby. Neznamená to

však, že dodatečným zřízením věcných břemen je dotčeno právo zástavního věřitele na uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (§165 odst. 2 tr. zák.). V obou těchto případech jsou při prodeji zástavy věcná břemena, mají-li povahu závady, která v důsledku přechodu (či převodu) vlastnictví nezanikne, také závadou, která ovlivňuje cenu nemovitostí, a k níž proto nutno přihlížet. Oceňování práv odpovídajících věcným břemenům je upraveno ustanovením § 18 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a z dikce § 41b vyhl. č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o oceňování majetku, plyne, že při oceňování nemovitostí se zjištěná cena sníží o cenu věcného břemene váznoucího na nemovitosti.
 

Pokud v posuzovaném případě, kterého se týká toto usnesení Nejvyššího soudu, došlo i jen k částečnému zmaření uspokojení věřitele, nestalo se tak tím, že obviněný převedl část svého majetku na jiné osoby, tedy tím, že tuto část majetku zcizil, ale proto, že zřízením věcných břemen mohlo dojít ke snížení její směnné hodnoty a poklesu její prodejnosti na trhu. Toto jednání pachatele lze ve smyslu forem jednání uvedených v § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. označit jako poškození majetku.
 

Výše škody není znakem základní skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr. zák., přesto rozsah poškození věřitele má význam pro hodnocení stupně nebezpečnosti pro společnost ve smyslu materiální podmínky trestnosti činu. Způsobení škody značné a škody velkého rozsahu jsou okolnostmi, které podmiňují použití vyšší trestní sazby podle § 256 odst. 3 a 4 tr. zák. Výše škody, vzniklé v důsledku poškození majetku pachatele, tj. dlužníka, není představována výší zůstatku pohledávky, ale, je-li cena nemovitosti nižší než zůstatek dlužné pohledávky, rozdílem mezi cenou nemovitosti před zřízením věcného břemene a cenou nemovitosti, sníženou o cenu věcného břemene, majícího povahu závady, která v důsledku přechodu či převodu vlastnictví nezanikne, tedy cenou tohoto věcného břemene.
 

Z usnesení tak mj. vyplývá, že je nutné vždy předtím, než s nemovitostí, na které vázne zástavní právo z důvodu poskytnutí úvěru, bude jakýmkoli způsobem nakládáno, pečlivě přečíst podmínky smlouvy o poskytnutí úvěru.

1.3.2011