Rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 6 Tdo 81/2008, trestný čin poškozování cizí věci, zahradní altán

Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání:
Datum rozhodnutí:
Spisová značka: 6 Tdo 81/2008
Typ rozhodnutí:
Heslo:
Dotčené předpisy:
Kategorie rozhodnutí:
6 Tdo 81/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. ledna 2008 o dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2007, č. j. 12 To 287/2007-75, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 85/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2007, č. j. 12 To 287/2007-75, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 T 85/2007-61, kterým byl M. B. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen podle § 257 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin, přičemž o nároku poškozené bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř.

Proti předmětnému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém chronologicky shrnuje dosavadní průběh jeho trestního stíhání s tím, že rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním a soudu prvního stupně ve svém řádném opravném prostředku vytýkal „nesprávné právní posouzení celé věci s ohledem na to, že důkazy v řízení provedené nebyly správně hodnoceny, a to i vzhledem k tomu, že po celou dobu popírá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu a má za to, že žádné přímé důkazy v řízení neexistovaly“. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že „uvěřil svědectvím, která vyznívala v jeho neprospěch a neuvěřil svědectvím, která jeho vinu vyvracela, a tyto považoval za nevěrohodné, přičemž rovněž ani cena altánu nedosahovala tak vysoké ceny a nemohla být věrohodně zjištěna, protože byl oceňován (altán) až v době, kdy z něho zbyla jen hromada shnilých prken“. Poukazuje na to, že krajský soud jeho odvolání zamítl a ztotožnil se s hodnocením soudu prvního stupně, což obviněný považuje za nesprávné vzhledem k tomu, že uznání viny nemůže být dle jeho názoru vybudováno na výpovědi svědka Š., který v noci slyšel pouze hluk a na základě této výpovědi soudy dospěly k závěru, že ke zbourání altánu mohlo dojít v nočních hodinách, přičemž i výpočet resp. „hodnocení ceny altánu“ považuje za nesprávné. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby „Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, které by znělo tak, že se obžaloby zprošťuje“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud prvního stupně k následujícímu skutkovému zjištění: „obviněný v přesně nezjištěné době od 07.00 hod. dne 31. 3. 2007 do 22.30 hod. dne 2. 4. 2007 v P. n. S., okr. B., zboural zahradní altán stojící na pozemku u domu čp. v B., čímž vlastnici altánu M. Ž., způsobil škodu ve výši minimálně 7.500,- Kč“.

V souvislosti s podaným dovoláním je nutno uvést, že argumentace uplatněná v tomto mimořádném opravném prostředku je totožná s argumentací, kterou uplatnil obviněný nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale také v řádném opravném prostředku, tj. odvolání. Ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu je potřebné zmínit, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Soud prvního stupně zejména na straně 3 – 4 odůvodnění svého rozsudku rozvedl logicky své úvahy při hodnocení důkazů, přičemž poukázal na skutečnosti, pro které nebylo možno akceptovat obhajobu obviněného, a v tomto směru poskytnuté důkazy (obviněný předložil prohlášení S. T. a svědka J. F., že v době od 08.00 hod. dne 31. 3. 2007 do 21.00 hod. dne 2. 4. 2007 byl v P. na stavbě, tudíž nemohl předmětný altán zbourat, ale přitom v 09.20 hod. dne 31. 3. 2007 činil u Policie ČR oznámení, že byl v Č. napaden M. Š. právě v souvislosti s předmětným altánem) musel hodnotit jako nevěrohodné, když z výpovědi svědka M. J. a dalších důkazů dovodil trestné jednání obviněného. V uvedeném tedy nelze soudu prvního stupně ničeho vytknout, neboť jím provedené hodnocení důkazů odpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., stejně jako odůvodnění plně odpovídá ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Pokud jde o výši způsobené škody, byla hodnota altánu zjištěna odborným vyjádřením, přičemž odvolací soud na str. 2 svého usnesení rozvedl i další skutečnosti, které správný závěr soudu prvního stupně ohledně způsobené škody potvrzují. Vzhledem k tomu, že také hodnotící závěry soudu prvního i druhého stupně jsou v jejich rozhodnutích vyjádřeny způsobem odpovídajícím ustanovení § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř., nebylo možno v tomto směru soudům vytknout žádné pochybení.

V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněným v podaném dovolání je nutno připomenout rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl; „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem“.

Dále je potřebné uvést, že z argumentace obviněného uplatněné v dovolání vyplývá, že obviněný se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, brojí proti hodnocení důkazů a namítá neúplnost dokazování, což podle jeho představ by vedlo ke skutkovému zjištění, které by sice odpovídalo jeho představám, nikoli však zjištěnému skutkovému stavu, který je předmětem dovolání. K uvedené problematice je potřebné uvést rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že „právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy“.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soud, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann
 

Zdroj: www.nsoud.cz