Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 11.02.2010
Spisová značka: 21 CDO 5236/2007
Heslo: Cena
Smlouva kupní
Dotčené předpisy: § 596 obč. zák.
§ 597 odst. 1 obč. zák.
§ 599 odst. 1 obč. zák.
§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009
§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009
Kategorie rozhodnutí: C
podána ústavní stížnost Datum podání: 18.05.2010 Spisová značka: ÚS 1445/2011


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
 

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. Č., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) D. M., 2) Č. P., oběma zastoupeným advokátem, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 100/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 2007, č.j. 21 Co 166/2007-233, takto:

I. Dovolání žalovaných se zamítá.
 

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.350,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.
 

Odůvodnění:

Žalobkyně se (žalobou došlou Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 27.4.2005 a doplněnou podáním ze dne 3.6.2005) domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 400.000,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle kupní smlouvy ze dne 26.4.2004 koupila od žalovaných "nemovitost - dům čp. s parcelou č. - zast. plocha o výměře 149 m2 v kat. úz. B., obec V. H., okr. J. n. N., zapsané na LV č. u Katastrálního úřadu pro L. kraj, katastrální pracoviště J. n. N." za kupní cenu sjednanou ve výši 860.000,- Kč. Při předávání nemovitosti žalobkyně zjistila, že "v mezidobí od její prohlídky nemovitosti do převzetí" se v domě vyskytla houba, jejíž vzorek zaslala na rozbor, a ze znaleckého posudku ze dne 23.8.2004 vyplývá, že se jedná o "dřevokaznou houbu - dřevomorku, která ze statického hlediska ohrožuje celou stavbu". Protože na vadu věci (dřevokaznou houbu - dřevomorku) nebyla žalovanými upozorněna, má žalobkyně podle ustanovení § 597 občanského zákoníku jako kupující právo "na přiměřenou slevu odpovídající povaze a rozsahu vady" ve výši 400.000,- Kč, představující rozdíl mezi kupní cenou a cenou nemovitostí zjištěnou znaleckým posudkem.

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11.10.2005, č.j. 11 C 100/2005-67 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení každému ze žalovaných po 22.612,50 Kč k rukám advokáta. Z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně koupila od žalovaných předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 26.4.2004, podle níž bylo vloženo vlastnické právo do katastru nemovitostí ke dni 7.6.2004, "jak stojí a leží" a že proto prodávající ve smyslu ustanovení § 501 občanského zákoníku neodpovídají za vady převedených nemovitostí. Žalobkyně nemá z tohoto důvodu právo na slevu z kupní ceny podle ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30.12.2005, č.j. 21 Co 599/2005-81 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 501 občanského zákoníku zcizitel neodpovídá za vadu věcí "přenechaných jak stojí a leží", jen jde-li o věci určené "úhrnně, tedy bez rozlišení věcí určených individuálně či druhově a bez ohledu na jejich jakost, množství, váhu apod.". Protože předmětem kupní smlouvy ze dne 26.4.2004 byly "individuálně určené věci" (nemovitosti), nelze "dovozovat následky, které z ustanovení § 501 občanského zákoníku vyplývají, tedy že zcizitel neodpovídá za vady".

Okresní soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 8.2.2007, č.j. 11 C 100/2005-164 žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 340.000,- Kč, žalobu o zaplacení dalších 60.000,- Kč zamítl a rozhodl, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 62.125,- Kč k rukám advokátky a že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice "na účet" Okresního soudu v Hradci Králové na náhradě nákladů řízení 21.486,- Kč. Po doplnění dokazování soud prvního stupně vzal za prokázané, že "v době koupě byla nejméně předsíň domu čp. napadena dřevomorkou", že žalovaní o této vadě věděli a žalobkyni na ni neupozornili, že nemovitost byla žalobkyni předána dne 4.8.2004, že žalobkyně "reklamovala vady" dopisem ze dne 22.10.2004, který žalovaní obdrželi "nejpozději k datu 2.12.2004", že "skutečná tržní cena" nemovitosti činí podle posudku znalce V. Š. 468.080,- Kč, že podle znalce RNDr. Mgr. J. K., CSc. činí náklady na odstranění dřevomorky z domu 170.000,- Kč a "stejnou částku by bylo třeba vynaložit na to, aby se provedla preventivní opatření zamezující možnosti dalšího výskytu dřevomorky v domě". Přestože žalobkyně koupila nemovitosti "jak stojí a leží", soud prvního stupně vycházeje z právního názoru odvolacího soudu uzavřel, že žalobkyně má právo na slevu ze sjednané kupní ceny podle ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku a že "okolnostem projednávané věci" odpovídá sleva ve výši 340.000,- Kč, která zohledňuje "výši celkových nákladů nutných jednak k odstranění dřevomorky a dále k zamezení jejího dalšího možného výskytu", která přihlíží k tomu, že "dům napadený dřevomorkou je velmi vážně znehodnocený a v praxi obtížně prodejný, resp. je prakticky neprodejný a jeho tržní cena by byla asi o 400.000,- Kč nižší" než sjednaná kupní cena, a která bere v úvahu, že "při napadení dřevomorkou není rozhodující rozsah jejího výskytu, nýbrž již její samotný výskyt" (není proto možné přihlížet "k možnému 20% nárůstu napadení domu dřevomorkou od jeho prodeje v roce 2004 do současnosti, když nadto k tomuto nárůstu došlo v důsledku jednání žalovaných, kteří neodborně položili v domě novou podlahu").

K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20.6.2007, č.j. 21 Co 166/2007-233 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil zaplacení stanovených plnění ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku; jinak rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou nenapadeného výroku o zamítnutí žaloby) potvrdil a žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili na náhradě nákladů řízení žalobkyni 45.300,- Kč k rukám advokátky a České republice "na účet" Okresního soudu v Hradci Králové 2.872,- Kč. Po provedení dalších důkazů se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že žalobkyně vytkla žalovaným vady nemovitostí "v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě" a že žalovaní za vady odpovídají, i kdyby o nich v době prodeje nevěděli. Vycházeje z posudku znalce V. Š., jehož závěr o ceně nemovitosti je podporován posudkem znalce Ing. M. D. vyhotoveným dne 23.8.2004, a ze znaleckého posudku RNDr. Mgr. J. K., CSc. odvolací soud dovodil, že výše slevy z kupní ceny "musí odrážet především znehodnocení nemovitosti jako takové" (podle znalce V. Š. "skutečná cena" nemovitosti "napadené dřevomorkou" činí 468.080,- Kč, tedy o 394.920,- Kč méně, než kolik byla sjednána kupní cena) a že soudem prvního stupně přisouzená částka 340.000,- Kč je "odpovídající výší slevy". Lhůtu k plnění v trvání šesti měsíců odvolací soud stanovil s odůvodněním, že žalovaní "mají postiženého syna" a že to proto vyžaduje "jejich osobní situace".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají v první řadě, že odvolací soud při určení výše slevy z kupní ceny "vyšel z rozdílu mezi cenou nemovitosti, která byla sjednána mezi účastníky v kupní smlouvě ve výši 863.000,- Kč, a cenou 468.080,- Kč, ke které dospěl znalec V. Š. při oceňování nemovitosti pro účely daňového řízení (ještě před zahájením tohoto řízení v září 2004), aniž by bylo "jasné, zda jde o cenu obvyklou nebo cenu jinou", a odvolací soud považoval cenu podle posudku znalce V. Š. za "cenu skutečnou", ačkoliv "zákon o oceňování majetku č. 151 z roku 1997 pojem skutečné ceny nezná", a že soudy "vůbec nehodnotily, že podle posudku RNDr. Mgr. J. K., CSc. došlo od roku 2004 do roku 2006 nejméně ke 20-ti procentnímu zhoršení stavu nemovitosti z důvodu napadení dřevomorkou". Výše slevy z kupní ceny byla stanovena v rozporu s hledisky uvedenými v ustanovení § 597 odst.1 občanského zákoníku též proto, že náklady na sanaci dřevomorky uvedené ve znaleckém posudku RNDr. Mgr. J. K., CSc. nejsou "vůbec ani rámcově specifikovány", že žalovaným bylo uloženo "hradit opravu přístřešku", který byl poškozen sněhem až po prodeji v letech 2005 až 2006, a že podle znaleckého posudku RNDr. Mgr. J. K., CSc. bylo "pokud jde o biotické škůdce" i "laikovi zřejmé toto poškození, a proto ho nelze zahrnout do předmětu sporu". Dovolatelé dále namítají, že znalecký posudek RNDr. Mgr. J. K., CSc. neodpovídá požadavkům ustanovení § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb. a že "pro svou neúplnost nemohl přispět ke správnému zhodnocení základu nároku"; zdůrazňují, že dřevomorka způsobila škody na nemovitosti až v době, kdy ji vlastnila žalobkyně, a že žalobkyně proti dřevomorce nezakročila způsobem přiměřeným k odvrácení hrozící škody. Pro základ sporu mělo být vyřešeno, zda vada nemovitosti spočívá "již ve výskytu samotné spory" dřevomorky nebo až "vznikem dřevomorky", a žalovaní poukazují na to, že uvedenou otázku měl zodpovědět Výzkumný ústav dřevařský, což navrhovali před soudy obou stupňů. Dovolatelé dále odvolacímu soudu vytýkají, že napadený rozsudek není řádně zdůvodněn, že činí úvahy "v rozporu s předmětem řízení" a že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by žalovaní věděli o výskytu dřevomorky v domě v době jeho prodeje žalobkyni. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se zcela ztotožnila s názorem soudů obou stupňů. Uvedla, že "svůj nárok opírá" o ustanovení § 597 a § 599 občanského zákoníku a že se tedy "jedná o slevu z kupní ceny a nikoliv o náhradu škody". Poukazuje na znalecký posudek RNDr. Mgr. J. K. CSc., ve kterém bylo uvedeno, že v nemovitosti musela být dřevomorka "již 10 až 20 let, možná i déle". Skutečnost, zda prodávající o vadě, na kterou kupujícího neupozornili, věděli či nikoliv nemá při řešení odpovědnosti za vady význam, neboť "tato odpovědnost má povahu objektivní".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání směřuje proti výroku rozsudku, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k názoru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 596 občanského zákoníku má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit.

Podle ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.

Podle ustanovení § 599 odst. 1 občanského zákoníku vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů, a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci.

V projednávané věci žalobkyně koupila předmětné nemovitosti od žalovaných na základě kupní smlouvy ze dne 26.4.2004 (vlastnické právo pro žalobkyni bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky ke dni 7.6.2004) a nemovitosti "fakticky" převzala od žalovaných dne 4.8.2004. Právo z odpovědnosti za vady prodané věci žalobkyně uplatnila dopisem ze dne 22.10.2004; závěr soudů o tom, že k tomu došlo před uplynutím "zákonné šestiměsíční lhůty", nebyl v dovolacím řízení zpochybněn.

V dovolacím řízení nebyl zpochybněn ani závěr soudů o tom, že vytčená vada vyšla najevo až dodatečně (po koupi nemovitostí).

Žalobkyně má právo na slevu ze sjednané kupní ceny - jak vyplývá z ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku - jen tehdy, jestliže tu vytčená vada byla v době uzavření kupní smlouvy, popř. v době převzetí nemovitosti, byly-li žalobkyni na základě dohody účastníků odevzdány později (srov. Čl. V bod 1 kupní smlouvy ze dne 26.4.2004). Okolnost, zda žalovaní o vytčené vadě případně věděli nebo zda se o ní dozvěděli až od žalobkyně, nemá právní význam; odpovědnost za vady má - jak správně uvedl odvolací soud - objektivní povahu a žalovaní (jako prodávající) odpovídají za vady, i když ani nemohli o vadách vědět.

Soudy z výsledků dokazování vzaly za prokázané, že nemovitosti prodané žalobkyni byly v rozhodném okamžiku postiženy vadou, kterou vytkla žalovaným v dopise ze dne 22.10.2004. Dovolatelé správnost zjištění soudů v tomto směru zpochybňují s - jak je zřejmé z obsahu dovolání - tím, že nemá oporu v provedeném dokazování, tj. dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním napadnout.

Uvedený závěr soudy učinily - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - zejména ze znaleckého posudku RNDr. Mgr. J. K., CSc. a posudku znalce Ing. M. D. a z těchto důkazů, aniž by bylo potřebné provádět další důkazy, také nepochybně vyplývá. Polemizují-li žalovaní s těmito názory a domáhají-li se provedení dalších (zjevně nadbytečných) důkazů, nemůže tím být závěr soudů účinně zpochybněn. Soudy za tohoto stavu dovodily v souladu se zákonem, že žalobkyně má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny podle ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku, když ostatní námitky dovolatelů (zejména o tom, zda o vadě v době uzavření smlouvy věděli), nejsou pro právní posouzení věci významné.

Výše slevy z kupní ceny ve smyslu ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku závisí podle ustálené judikatury soudů na povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, na snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav věci a jiných obdobných hlediscích.

Ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Při určení výše slevy ze sjednané kupní ceny soud prvního stupně přihlédl - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku - k "výši celkových nákladů nutných jednak k odstranění dřevomorky a dále k zamezení jejího dalšího možného výskytu", k tomu, že "dům napadený dřevomorkou je velmi vážně znehodnocený a v praxi obtížně prodejný, resp. je prakticky neprodejný a jeho tržní cena by byla asi o 400.000,- Kč nižší" než sjednaná kupní cena, jakož i k tomu, že "při napadení dřevomorkou není rozhodující rozsah jejího výskytu, nýbrž již její samotný výskyt"; odvolací soud, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pak akcentoval zejména "skutečnou cenu" nemovitostí, která činí 468.080,- Kč a tedy o 394.920,- Kč méně, než kolik byla sjednána kupní cena.

Uvedenou úvahu lze z hlediska vymezení hypotézy právní normy, jak v posuzované věci vyplývá z ustanovení § 597 odst. 1 občanského zákoníku, považovat za správnou a úplnou; soudy v souladu se zákonem přihlédly jak k dopadu vytčené vady na sjednanou kupní cenu, tak i k ceně nutných oprav věci a ke snížení funkčních vlastností nemovitostí. Se soudy lze souhlasit též v tom, že nemůže být podstatné, k jak velkému zhoršení stavu nemovitosti došlo až po prodeji nemovitostí, je-li nepochybné, že vytčenou vadou byly nemovitosti postiženy v době prodeje. Závěr soudů, že za přiměřenou lze považovat slevu ze sjednané kupní ceny ve výši 340.000,- Kč, spočívá na správném právním posouzení věci.

Výhrady dovolatelů proti znaleckému posudku RNDr. Mgr. J. K., CSc. a proti posudku znalce V. Š. nejsou opodstatněné.

Znalecký posudek RNDr. Mgr. J. K., CSc. obsahuje všechny náležitosti, které jsou kladeny na tyto důkazy; obsahuje v přezkoumatelné podobě popis zkoumaného materiálu, souhrn skutečností, k nimž znalec přihlížel (nález), výčet otázek na které měl odpovědět, a odpovědi na tyto otázky (posudek). Náklady na "sanační opatření" jsou sice v posudku uvedeny jen v přibližné podobě ("neměly by přesáhnout 170.000,- Kč") s tím, že "stejnou částku by bylo třeba vynaložit na to, aby se provedla preventivní opatření zamezující možnosti dalšího výskytu dřevomorky v domě", s ohledem na povahu projednávané věci uvedené vyčíslení, vycházející z odborného odhadu znalce, však plně postačuje.

Obstát nemůže ani názor žalovaných, že by z posudku znalce V. Š. nebylo "jasné, zda jde o cenu obvyklou nebo cenu jinou". Z obsahu posudku je zcela zřejmé, že znalec stanovil cenu nemovitosti postupem podle zákona č. 151/1997 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a podle tehdy platné prováděcí vyhlášky č. 540/2002 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) tzv. nákladovým způsobem; zjištění této ceny je pro účely tohoto řízení plně postačující.

Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že považoval cenu podle posudku znalce V. Š. za "cenu skutečnou", ačkoliv "zákon o oceňování majetku č. 151 z roku 1997 pojem skutečné ceny nezná", přehlížejí současně, že odvolací soud v této souvislosti nehovořil o způsobech oceňování majetku ve smyslu zákona č. 151/1997 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [tedy o pojmech podle tohoto zákona], ale o ceně nemovitosti, při jejímž určení bylo přihlédnuto k vytčené vadě, ve srovnání se sjednanou výší kupní ceny. Takovéto vyjádření odvolacího soudu nemůže založit nesprávnost napadeného rozsudku.

Z uvedeného vyplývá že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalovaných podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátkou ve výši 22.050,- Kč [srov. § 3 odst.1 bod 5., § 10 odst. 3, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 22.350,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad k nákladům řízení nepatří, neboť advokátka, která žalobkyni zastupovala, v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a 276/2006 Sb. neprokázala, že by byla plátcem této daně. Protože dovolání žalovaných bylo zamítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady společně a nerozdílně nahradili. Žalovaní jsou povinni náhradu nákladů řízení v celkové výši 22.350,- Kč zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. února 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu

Zdroj: www.nsoud.cz