Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.06.2008, čj. 9 As 60/2007 – 42

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18.06.2008, čj. 9 As 60/2007 – 42 vyplývá, že je-li katastrálnímu úřadu doručeno usnesení soudu o nařízení předběžného opatření týkající se nemovitosti zapsané na jím vedeném listu vlastnictví, které netrpí chybami v psaní nebo počtech a nebo jinými zřejmými nesprávnostmi, je povinen skutečnosti zde uvedené zapsat na příslušný list vlastnictví formou poznámky dle § 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, bez možnosti zkoumat obsah usnesení.

V tomto konkrétním případě bylo katastrálnímu úřadu doručeno soudní rozhodnutí, a to usnesení o nařízení předběžného opatření, kterým soud účastníku řízení ukládá, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, a které je dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. zahrnuto do demonstrativního výčtu listin, na jejichž základě se do katastru nemovitostí zapisuje poznámka.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí mj. shrnul právní úpravu institutu poznámky jakožto jednoho ze zápisů do katastru nemovitostí a institutu opravy chyb v katastrálním operátu. Jak uvedl, právní úprava poznámky je obsažena v ustanoveních § 9 a § 10 zákona č. 265/1992 Sb., a rovněž ve vyhlášce č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon o zápisech a katastrální zákon (dále jen „prováděcí vyhláška“). Podle § 1 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., je poznámka vedle vkladu a záznamu jedním ze tří druhů zápisů do katastru nemovitostí. Její obecný význam vyplývá z ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., dle něhož jsou poznámky úkony katastrálního úřadu, které jsou určeny k vyznačení skutečností nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo k osobě a které nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. Zápis poznámky nemá povahu správního řízení. Poznámkou nelze zasáhnout do vlastnického práva k nemovitostem. Slouží pouze k signalizaci skutečností, které pro futuro mohou mít právní relevanci na dotčený zápis v katastru nemovitostí. Zároveň slouží k zajištění informovanosti třetích osob tak, aby každý, kdo hodlá uzavřít smlouvu týkající se věcných práv k nemovitostem evidovaným v katastru, měl možnost se s aktuálním stavem zápisů v katastru nemovitostí podrobně seznámit. Tento závěr je vyjádřen například v rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. Konf 30/2006 - 5, publ. pod č. 403/2004 Sb. NSS: „Při zápisu poznámky do katastru nemovitostí (§ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) nerozhoduje katastrální úřad o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povinnosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vyznačuje změnu právních poměrů nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu osoby třetí.“

Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., katastrální úřad zapíše poznámku na základě doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu, správce daně, správce podniku, soudního exekutora, osoby oprávněné provádět veřejné dražby podle zvláštního právního předpisu, či k doloženému návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána, a to dle písm. a) tohoto ustanovení na základě:
(1) návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti a (2) zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti,
(3) na základě exekučního příkazu k prodeji nemovitosti,
(4) na základě exekučního příkazu k prodeji podniku,
(5) na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti a (6) o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku,
(7) na základě usnesení o dražební vyhlášce o prodeji nemovitosti,
(8) na základě usnesení o povolení ochranné lhůty v konkursním řízení,
(9) na základě usnesení o prohlášení konkursu,
(10) na základě u soudu podaného návrhu na vyrovnání,
(11) na základě usnesení o nařízení předběžného opatření
(12) na základě oznámení o uzavření smlouvy o provedení dražby nedobrovolné nebo
(13) na základě jiného rozhodnutí, kterým se omezuje oprávnění vlastníka nemovitosti nebo jiného oprávněného nakládat s předmětem práva zapsaným v katastru; dle písm. b) tohoto ustanovení na základě podaného žalobního návrhu, kterým se navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí, týkající se nemovitostí evidovaných v katastru, na jehož základě by mohl být proveden záznam do katastru podle § 7; dle písm. c) tohoto ustanovení na základě usnesení o nařízení exekuce.

Při zápisu poznámky se postupuje přiměřeně podle § 8 zákona č. 265/1992 Sb. (§ 9 odst. 2 zákona). Dle § 8 odst. 1 citovaného zákona katastrální úřad je povinen zjistit, zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá k vykonání záznamu (zde poznámky), provede příslušný orgán republiky (tj. katastrální úřad) zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji vyhotovil (§ 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.). Pokud důvody pro vyznačení poznámky pominuly, katastrální úřad na základě doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu, správce daně, osoby oprávněné provádět veřejné dražby či k doloženému návrhu toho, v jehož zájmu má být poznámka zrušena, poznámku zruší (§ 10 zákona č. 265/1992 Sb.).

Institut opravy chyb v katastrálním operátu je upraven v ustanovení § 8 katastrálního zákona. Dle odst. 1 tohoto ustanovení katastrální úřad opraví na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru nemovitostí, které vznikly:
a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru;
b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem.
Dle odst. 2 citovaného ustanovení katastrálního zákona katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Jiné nesprávnosti obsažené v údajích katastru nemovitostí, které nelze podřadit pod výše uvedená zákonná ustanovení, nelze za chyby podle katastrálního zákona považovat.

Opravu chyby na základě návrhu katastrální úřad provede do 30 dnů, ve zvlášť odůvodněných případech do 60 dnů, ode dne doručení návrhu. Oznámení o provedené opravě nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl, protože se nejedná o chybu, katastrální úřad doručí vlastníkovi a jinému oprávněnému (§ 8 odst. 3 a odst. 4 katastrálního zákona). Sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu se nachází dotčená nemovitost (§ 8 odst. 5 katastrálního zákona). Při posuzování důvodnosti stěžovatelem uplatněných kasačních námitek (viz výše)

Nejvyšší správní soud vycházel z následujících úvah: Po počáteční nejednotnosti se judikatura soudů jednoznačně přiklonila a ustálila na názoru, že je-li podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 katastrálního zákona, je věcně příslušný o ní rozhodnout soud ve správním soudnictví (srovnej usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 2. 9. 2004, č. j. Konf 62/2003 - 15, publikovaného pod č. 403/2004 Sb. NSS). Z dosavadní judikatury soudů (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 4. 2001, č. j. 10 Ca 398/2000 - 23, publikovaný pod č. 828/2001 SoJ., či rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2001, č. j. 15 Ca 110/2001 - 31, publikovaný pod č. 870/2001 SoJ.) dále vyplývá, že opravou chyby v katastrálním operátu nemohou být změněny či nově založeny právní vztahy k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí, nýbrž dochází pouze k nahrazení chybného údaje, který neodpovídá skutečnému stavu, údajem správným, tedy údajem, který je v souladu se skutečností. Smyslem provádění oprav chyb v katastrálním operátu je tedy dosažení souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, aniž by tato okolnost mohla vést k založení či pozbytí vlastnického či jiného práva k nemovitosti (§ 5 odst. 7 katastrálního zákona). Řízením o opravě chyby proto zásadně nelze řešit spory o existenci a obsah vlastnického práva či jiného věcného práva k nemovitosti; smyslem přezkumu zákonnosti postupu katastrálního úřadu je v daném případě zajistit, aby skutečnosti zanesené do katastru nemovitostí byly zapisovány obsahově správně a zákonem stanoveným postupem.

Nejvyšší správní soud již výše uvedl, že za chyby v katastrálním operátu, jichž se dotýká právní úprava provádění oprav obsažená v ustanovení § 8 katastrálního zákona, je možno považovat pouze:
1/ chybu vzniklou zřejmým omylem;
2/ chybné geometrické a polohové určení nemovitosti a
3/ chybu vzniklou na základě nesprávnosti v listině.

Chyba, k níž došlo zřejmým omylem (ad 1/), je chybou, která vznikla v katastrálním operátu na základě zápisu v něm provedeném, zejména při zápisu listin, obnově katastrálního operátu či výsledků revize údajů katastru. Přesná a vyčerpávající definice pojmu „zřejmý omyl“ přitom nebyla právní teorií ani praxí dosud vytvořena, a ke každému posuzovanému případu je třeba přistupovat individuálně. Obecně je možno za zřejmý omyl považovat takovou chybu, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast (k tomu srovnej Barešová, E., Baudyš, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. BECK, 2002, s. 227).

Zřejmým omylem tak může být zápis provedený v rozporu s listinou nebo s jiným podkladem pro změnu (např. chybný přepis údajů z listin do písemného operátu katastru nemovitostí, zápis na základě listiny, která není dokladem o změně nebo která zřejmě nic neprokazuje, případně zápis provedený bez listiny, pokud je jí jako podkladu k zápisu třeba). Za zřejmý omyl naopak nelze považovat zápis podle pravomocného, byť i nesprávného, rozhodnutí o povolení vkladu, rozhodnutí soudu či jiného správního orgánu, neboť katastrálnímu úřadu nepřísluší hodnotit věcnou stránku (věcný obsah) předložených listin. O žádný z vyjmenovaných případů se však v posuzované věci nejedná.

Katastrální úřad je tedy při doručení příslušné listiny k zápisu oprávněn pouze zjišťovat, zda předložená listina je bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností, což v praxi znamená ověření čitelnosti listiny, řádné identifikace osob, označení nemovitostí dle údajů v katastru nemovitostí (to neplatí u těch listin, na jejichž základě se poznámka zapisuje pouze k osobě). V případě, že listina vyhovuje těmto požadavkům, katastrální úřad je povinen zápis poznámkou provést.

Ze shora uvedeného vyplývá, že katastrální úřad nemá zákonnou možnost zkoumat listinu předloženou k provedení zápisu poznámkou z jiných hledisek, než stanoví § 8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. Proto ani v případě, kdy se katastrální úřad domnívá, že listina obsahuje nesprávné údaje, které ovšem nelze podřadit pod chyby v psaní, počtech či jiné zřejmé nesprávnosti, nemá možnost provedení zápisu poznámky odmítnout, neboť mu nepřísluší hodnotit věcnou stránku předložené listiny. Je-li tedy katastrálnímu úřadu doručeno rozhodnutí správního orgánu nebo soudu obsažené ve výčtu ustanovení § 9 zákona č. 265/1992 Sb., které nemá vady uvedené v ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb., katastrální úřad nemá jinou možnost, než provést zápis poznámkou z úřední povinnosti. K tomu také v posuzované věci došlo a Nejvyšší správní soud shledal postup katastrálního úřadu i žalovaného v souladu se zákonem.

Zákon č. 265/1992 Sb. rovněž výslovně nestanoví, která poznámka (a na základě které listiny) se zapisuje k nemovitosti a která k osobě. Ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. v této souvislosti pouze uvádí, že poznámky jsou úkony katastrálního úřadu, které jsou určeny k vyznačení skutečností nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo k osobě a které nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. V souzené věci krajský soud ve shodě s názorem správních orgánů obou stupňů vyslovil závěr, že katastrální úřad nepochybil, pokud na základě doručeného usnesení soudu o nařízení předběžného opatření zapsal poznámku ve vztahu k tímto usnesením dotčeným nemovitostem jako k „předmětu práva zapsanému v katastru“, tj. bez ohledu na osobu vlastníka zapsanou na listu vlastnictví, s tím odůvodněním, že katastrální úřad je takto povinen zapsat i omezení „jiného oprávněného“.

Těžiště však dle Nejvyššího správního soudu spočívá v ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., dle něhož jsou poznámky určené k vyznačení skutečností nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo k osobě. Vzhledem k užití spojky „nebo“ v citovaném ustanovení je zřejmé, že skutečnost zapisovaná poznámkou nemusí mít vždy zároveň vztah jak k nemovitosti na příslušném listu vlastnictví, tak k aktuálnímu vlastníku této nemovitosti, za splnění ostatních zákonných podmínek postačí souvislost s jedním identifikátorem.

Z výčtu rozhodnutí obsažených v ustanovení § 9 zákona č. 265/1992 Sb., na jejichž základě katastrální úřad provádí zápis poznámky, vyplývá, že až na dvě výjimky by katastrální úřad měl veškeré zápisy poznámek provádět k dotčeným nemovitostem.

Zmiňovanými výjimkami, kdy poznámka bude do katastru nemovitostí zapisována
vždy výhradně k osobě, jsou:
1) poznámka zapisovaná na základě usnesení soudu o prohlášení konkursu
2) poznámka zapisovaná na základě usnesení o nařízení exekuce.

U zápisu poznámky na základě usnesení o nařízení exekuce tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. Toto ustanovení ukládá povinnost zápisu poznámky tomu katastrálnímu úřadu, v jehož územní působnosti se nachází soud, který usnesení o nařízení exekuce vydal. Povinnost provedení tohoto zápisu není přitom dotčena ani v případě, že povinný není u katastrálního úřadu zapsán jako vlastník nemovitostí, ani jako jiný oprávněný. Zápis do katastru nemovitostí proto musí být proveden i tehdy, kdy povinný žádné nemovitosti nevlastní, není zapsán jako oprávněný či zástavní věřitel, a to na celém území České republiky. Tímto postupem je docíleno toho, že předmětná poznámka se zapíše nejen ke všem listům vlastnictví, na kterých je evidován majetek povinného, ale i ke všem listům vlastnictví, na kterých v budoucnu (až do ukončení exekuce) tento majetek povinného bude evidován.

Poznámkou nelze zasáhnout do vlastnického práva k nemovitostem. Slouží pouze k signalizaci skutečností, které pro futuro mohou mít právní relevanci na dotčený zápis v katastru nemovitostí. Zároveň slouží k zajištění informovanosti třetích osob tak, aby každý, kdo hodlá uzavřít smlouvu týkající se věcných práv k nemovitostem evidovaným v katastru, měl možnost se s aktuálním stavem zápisů v katastru nemovitostí podrobně seznámit. Tento závěr je vyjádřen například v rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. Konf 30/2006 - 5, publ. pod č. 403/2004 Sb. NSS: „Při zápisu poznámky
do katastru nemovitostí (§ 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) nerozhoduje katastrální úřad o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povinnosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vyznačuje změnu právních poměrů nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu osoby třetí.“

Z tohoto důvodu bylo zapsání poznámky o nařízení předběžného opatření do katastru nemovitostí v tomto konkrétním případě v souladu s § 14 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb., neboť se vztahovala k předmětným nemovitostem a katastrálnímu úřadu zákon neposkytuje možnost v takovém případě zapsání poznámky neprovést. Zapsané poznámce nelze vytýkat nedostatečnou srozumitelnost, neboť v jejím textu je jednoznačně uvedeno, že omezení dispozičního práva se vztahuje pouze k jisté společnosti.

28.4.2011