Článek ze dne 16.6.2013

Bezdůvodné obohacení dle občanského zákoníku

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 28 Cdo 620/2011 lze dovodit následující:

Z ustanovení § 457 občanského zákoníku vyplývá, že spočívá - li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci (bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného)

Jinými slovy, aktivní i pasivní legitimace je dána pouze na straně účastníků smlouvy. Domnělý prodávající je povinen vrátit kupní cenu a domnělý kupující předmět smlouvy. Pokud by byl předmět smlouvy domnělým kupujícím spotřebován, náleží domnělému prodávajícímu peněžitá náhrada.

Stejně tak je tomu i v případě, kdy se domnělý kupující bezdůvodně obohatí užíváním předmětu smlouvy, který ve skutečnosti nikdy nenabyl. Není přitom nutné, aby předmět smlouvy užíval přímo, ale může jej i např. vypůjčit nebo pronajmout třetí osobě. Taktéž neplatná nájemní smlouva uzavřená mezi domnělým nabyvatelem jako pronajímatelem a nájemcem s sebou nese důsledky bezdůvodného obohacení pouze mezi těmito jejími účastníky, tedy, že každý je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

Pronajímatel je tak povinen vrátit nájemné a bylo – li plnění poskytnuté pronajímatelem nájemci zkonzumováno, mohl by pronajímatel požadovat vrácení jeho hodnoty.

Z uvedeného tak plyne, že může existovat jednak vztah mezi domnělým vlastníkem a nájemcem, kteří jsou povinni si vracet plnění, a na druhé straně vztah mezi vlastníkem a domnělým vlastníkem, kteří jsou taktéž povinni vrátit si plnění.